Dovolená 2009 – Den druhý (z Budapešti do Bělehradu)

Článek je přepisem mého cestovatelského deníku z výpravy do Budapešti v Maďarsku, Bělehradu v Srbsku a české vesnice Svatá Helena v Rumunsku. Odkazy na zápisy z dalších dní najdete pod textem.

Ráno nás kolem deváté probouzí hluk nedaleko projíždějících automobilů. Martin s Pepou vyráží pro něco k snědku a koupit si zubní kartáček. Poté snídáme, balíme si věci a loučíme se s příjemným hostelem. Věci si odnášíme do auta a vyrážíme na druhý břeh řeky, do Budy, na prohlídku. Tam šplháme na kopec k jakémusi (asi) hradnímu komplexu staveb, odkud je krásný výhled na druhou stranu a já získaje konečně nějaký pozitivní dojem z města a beru Budapešť na milost. Potom se vracíme přes most, na kterém probíhá stavba a který jsme minulého dne, asi neoprávněně, přejeli. Ještě před vstupem na most nacházíme stanici metra, úspěšně kupujeme lístek a nasedáme do soupravy, která podle našeho názoru pojede pod řeku, do Pešti. Metro ale zahne a vyjede z podzemí a šine si to podél řeky někam k severu, kam pochopitelně nechceme. Na další stanici tak vystupujeme a hledáme mapu metra, ale kde nic, tu nic. Jedeme tedy zpět a teprve si s pomocí nějaké holčičky štípáme lístky a hned vzápětí nás kontroluje revizorka.

Media_httpblogjanstra_gzmbc

Vystupujeme opět pod mostem, smíření s tím, že půjdeme po svých. Vylezeme na světlo boží a vidíme přijíždějící tramvaj, která přes most jede zcela určitě. Nastupujeme, ač nevíme, jestli nám ještě platí lístky. Tramvaj je krásná, nová a hlavně klimatizovaná a doveze nás až k hlavnímu nádraží, které je nedaleko od místa, kde parkujeme. Vybíráme další peníze a jdeme na oběd do restaurace, kde číšník neumí ani slovo anglicky, ale domluvíme se s ním celkem obstojně a jídlo je výborně. Potom míříme na parkoviště, kde vyvstává problém s placením. Automat po nás chce dvacet-čtyřikrát hodinovou sumu, ale my chceme platit za celý den, což je o 1600 méně. A aby toho nebylo málo, tak ten proklatý stroj nebere tisícovky, které nám před chvíli vyplivl automat. Přichází nějaký pan, něco na nás usilovně brebentí, ale jeho maďarštině nerozumíme ani trošku. Voláme na pomoc anglicky mluvící obsluhu hotelu a nakonec se nám podaří situaci vyřešit tak, že platíme přímé pánovi a ten nám ručně otevírá závoru.

Media_httpblogjanstra_vqnyu

Své navigaci už v Budapešti nevěřím a tak svěřujeme nás osud do rukou Pepovy navigace, která nás velmi úspěšně vyvede z města na dálnici M5, po které vyrazíme vstříc Srbsku a Bělehradu, kterým právě zmítá protičeská nálada, protože jejich týmu Červená hvězda naše Slávie před několika dny vyklepla v Edenu kožuch a odveta v Bělehradu se koná již příští den. Doufáme proto, že nedostaneme od fanoušků na papulu.

Media_httpblogjanstra_cebdm

Hraniční kontrola probíhá vcelku bez problémů, jak maďarský, tak srbský celník si nás nedůvěřivě prohlížejí, Srb nám ještě zkontroluje zelenou kartu a kufr a za odměnu dostáváme razítko. Pak pokračujeme po dálnici, která spíše připomíná širokou silnici, ale je vcelku kvalitní a prázdná, takže žádný problém. Po chvíli zjišťujeme, že ani Pepova navigace nemá mapu Bělehradu, takže najít Mariino (slečna, u které máme být ubytováni) bydliště bude ještě legrace. Za další chvilku platíme mýto 4 eura, ale “dálnice” vypadá stále stejně, nebo spíš hůře než předtím. Kolem toho moc k vidění není, placka posetá kukuřicí a slunečnicí, nuda. Před sedmou večer projíždíme staveništěm a potom se dostáváme na opravdovou dálnici s ucházejícím povrchem. Kolem už se začínají objevovat stromy a v dálce už jsou vidět kopečky. Zanedlouho dálnice opět mizí a přejíždíme po jedné půlce mostu široké koryto jakési řeky, nad kterou zrovna zapadá slunce, což vytváří zajímavou scenerii. Dále se dálnice objevuje místy, podle toho, kde je postaveno, mýto ale vybírají ještě jednou a my platíme další 3 eura. Se soumrakem přijíždíme do Bělehradu a Maria nám SMSkou dává zprávu, že se setkáme na Sláviji. My ale bez navigace netušíme, kde to je a tak nám nezbývá, než nastartovat proklatě dráhy internet v mobilu a podívat se na Google Maps. Pepa naviguje a nakonec se bez větších problémů dostáváme na náměstí Slavija. To vypadá jako obrovský kruhový objezd asi o pěti jízdních pruzích, kterým projíždějí nejenom spousty aut, ale také autobusy, trolejbusy a tramvaje. Trolejbusy mají dokonce přímo na kruhovém objezdu zastávku. My ho trošku zmateni několikrát objíždíme dokola a poté parkujeme v nedaleké ulici. Holky píší, že se sejdeme u McDonaldu, obcházíme náměstí a několik minut čekáme na rohu a potom děvčata přicházejí. Obě vypadají velmi sympaticky a jedna je až znepokojivě krásná (ne, že by ta druhá nebyla). Vítáme se a hned se ptáme na jídlo a záchod. Dostáváme několik nabídek a nakonec zkoušíme místní rychlé občerstvení. Dostává se nám jakési obdoby hamburgru, jenom mnohem větší a ne tak dobré. I záchod ve fast-foodu mají.

Media_httpblogjanstra_sadrb

Poté nasedáme všichni do auta a navigováni slečnami odjíždíme před Maríin dům. To je panelák, který má asi tisíc pater a vypadá velmi omšele, panely se drolí a místy je vidět jejich ocelová výztuž, prostě paráda. Výtahem vyjíždíme do třináctého patra a vcházíme k Maríi do bytu. Otevíráme pivo a seznamujeme se s holkami (kromě Martina, který je zná). Poté je nám sdělena nepříjemná zpráva, že spolubydlící Tamara, která měla být touhle dobou pryč neodjela a tak se všichni do bytu nevejdeme. Dva z nás musí spát v hostelu. Ti dva jsme já a Pepa. Radost z toho moc nemáme, protože to znamená výdaje navíc a jisté odstřihnutí od středu dění, ale co se dá dělat. Bereme si tedy z auta svoje batohy a trolejbusem odjíždíme k hostelu. (Mimochodem, ač se za hromadnou dopravu v Bělehradě platí, my jsme jezdili celou dobu bez lístku a neměli jsme jediný problém.) Tam se ubytováváme a dáváme se do řeči s klukem z recepce, který zná Plastic People of The Universe. To je pro nás docela překvapení, obzvláště, když řekl, že je slyšel v rádiu. Batohy si necháváme zde a odjíždíme přeplněným autobusem na místní pláž u řeky. (Byla půlnoc a autobus byl narvaný, přes den to mělo být podle holek ještě horší, ale plnějším autobusem jsme tam za celou dobu nejeli.) Kuby a Pepy se tam nějaký kluk ptal, odkud jsou a oni radši nepřiznávají barvu a pasují se na Bratislavany. Když následuje otázka: „A jaké fotbalové kluby tam u vás v Bratislavě máte?“, kluci jsou rádi, že neřekli, že jsou Pražáci. Vystupujeme z autobusu, ale jak se vzápětí ukazuje, Martin s Maríou se v autobuse zapomněli a přejeli o jednu stanici. Čekáme tedy, až se pěšky vrátí zpět a potom jdeme na pláž. Ta se jmenuje Ada a je u jezera, které vzniklo oddělením slepého ramene Sávy, která Bělehradem protéká. Podél pláže vede chodník a u něj jsou jeden vedle druhého naskládány kluby. Pláž slouží jako předzahrádka, jsou na ní slunečníky, stoly, křesílka, houpací lavice a tak dále. Na to, že je půlnoc všedního dne, je tu na české poměry nezvykle plno, ale v Bělehradě je to prý běžné.

Media_httpblogjanstra_eoiiy

My si tedy zabíráme jednu houpačku a několik křesílek a povídáme a popíjíme. Snezana nás po chvíli opouští, protože zítra musí vstávat brzo ráno, kvůli schůzce s neurologem. My ostatní nezůstáváme o moc déle, protože jsme už dost unavení, přecijen, ráno jsme byli ještě v Budapešti. Městská hromadná doprava nejezdí, první busy jedou, kolem třetí ráno. Marija volá taxi. (V Bělehradě jezdí spousta taxíků a za velmi rozumné ceny.) Za několik minut přijíždí starý Mercedes s pavoukem na předním skle a s číslem 666 na střeše. Trošku váhavě se nás pět souká do auta a za zvuků srbského popu nás taxikář odváží před hostel, kde s Josefem vystupuji a zbytek pokračuje až k Maríje domů. V hostelu si už jenom dávám sprchu a lezu do postele, kde s radostí zjišťuji, že zde mají zdarma wi-fi připojení k internetu. Zkontroluji si maily a jdu spát. Po chvíli mě ještě chlapík, který zná Plastiky zve na welcome drink, ale já ho musím odmítnout. Pepa si ale dává říct a nakonec jde spát asi hodinu po mně, v pět. I hostel Chillton můžu vřele doporučit. Rezervovat můžete například na Hostelworld.com.

Obsah

  1. Den první (odjezd, Bratislava, Budapešť)
  2. Den druhý (z Budapešti do Bělehradu)
  3. Den třetí (poznáváme Bělehrad)
  4. Den čtvrtý (další noc v Bělehradu)
  5. Den pátý (unaveni v Bělehradu)
  6. Den šestý (z Bělehradu do rumunského Banátu)
  7. Den sedmý (na ostrově v Dunaji)
  8. Den osmý (návrat domů)

Categories