Dovolená 2009 – Den pátý (unaveni v Bělehradu)

Článek je přepisem mého cestovatelského deníku z výpravy do Budapešti v Maďarsku, Bělehradu v Srbsku a české vesnice Svatá Helena v Rumunsku. Odkazy na zápisy z dalších dní najdete pod textem.

Vstávám pozdě, až kolem jedné, a Pepa zrovna odchází. Já se sprchuji a připravuji k odplutí a ve dveřích mi přijde SMSka, že mám koupit jídlo. Na cestu si kupuji zmrzlinu a pod panelákem šest kousků pizzy, jako snídani (ač fakticky oběd). Jíme a kolem třetí vyrážíme směr pláž Ada, i když jsme všichni unavení. Jedeme nejdříve trolejbusem, pak tramvají a nakonec autobusem a znovu se nám daří přejet o jednu zastávku. Jdeme tedy dolů z kopečka a cestou míjíme jakýsi cikánský squat a potom kupujeme v krámku pití. Na pláži je hlava na hlavě, spousta lidí se koupe, je vedro k zalknutí. Usedáme pod jeden volný slunečník a dáváme si mojito. A nutno poznamenat, že nejhnusnější mojito, jaké jsem kdy pil, chutnalo jako „babiččino užívání“, jak to dokonale přirovnal Kuba. Odpoledne pokojně plyne, hraje hudba, prohlížíme si kolemjdoucí slečny v plavkách, povídáme, srkáme pivo a kolu, jednou za čas okolo projede „autovláček“, který vozí lidi dost líné na to, aby domů došli pěšky. Jsme tam do půl sedmé, to už se dá trošku žít i mimo kruh vymezený stínem slunečníku.

Potom vyrážíme za Snezenou, která se celý den učila na zkoušku, čekáme na autobus bohužel v místě, kde nejezdí kvůli opravě ulice. Pak nacházíme správné místo a popojedeme pár stanic k bytu, kde Snezena bydlí. Ona nám vychází naproti a vede nás do šestého patra, kde je její byt, který je o poznání hezčí než ten, kde bydlí Marija. Sedíme na její veliké posteli a trošku se nudíme. Na produkování jakékoli zábavné nebo alespoň smysluplné činnosti jsou všichni unavení.

Martin se nakonec na počítači pustí do hraní hry Star Defender za zvuků alba Invaders Must Die od The Prodigy. Ze Star Defendera přechází na NFS Underground a všichni ostatní ho z nedostatku jiné zábavy sledují. Potom se na jeho místě vystřídají i ostatní a nakonec odcházíme.

I když jsme všichni unavení, máme v plánu jít dnes ještě do některého říčního klubu, nebo na jazzový koncert. Jedeme zpět k Mariji a v tramvaji se se mnou a martinem dává do řeči slečna, která byla osm let v Praze a zachytila naší češtinu. K večeři kupujeme zase pizzu, vyjíždíme do třináctého a k jídlu pouštíme televizi. Po chvíli začíná venku velká bouřka, což se dalo po tak dusném dnu čekat. Únava nás nakonec zmáhá a zůstáváme se válet u filmu. Učíme se srbštinu ze srbských titulků a jeden (americký) film se dokonce odehrává v Praze. Kuba usíná, Martin se na posteli válí s Marijou a já s Pepou čekáme, až přestane pršet, abychom mohli jít domů.

Kolem druhé se déšť změní na poprchávání a tak se s Pepou mokrým městem vracíme. Kupujeme si pití (což je ve dvě hodiny v noci věc v Bělehradě naprosto obvyklá) a míjí nás popelářský vůz. Dva bloky od hostelu prosvítá mezi příčnými ulicemi veliký nasvícený kostel, jehož kříž na střeše dělá na mracích obrovský stín. Jdeme k němu a ohromeni si ho prohlížíme (prý snad jde o největší pravoslavný kostel v Evropě). Zkoušíme obrovské dveře, ale je zavřeno, prohlížíme si jen sochu před ním a bahnem procházíme přes plácek před ním a míříme domů. Cestou už jen míjíme lékárnu, která stejně jako všechny ostatní v Bělehradě svítí jako kasino do noci.

Media_httpblogjanstra_bbqki

No a pak jdeme spát.

Obsah

  1. Den první (odjezd, Bratislava, Budapešť)
  2. Den druhý (z Budapešti do Bělehradu)
  3. Den třetí (poznáváme Bělehrad)
  4. Den čtvrtý (další noc v Bělehradu)
  5. Den pátý (unaveni v Bělehradu)
  6. Den šestý (z Bělehradu do rumunského Banátu)
  7. Den sedmý (na ostrově v Dunaji)
  8. Den osmý (návrat domů)

Categories