Dovolená 2009 – Den první (odjezd, Bratislava, Budapešť)

Článek je přepisem mého cestovatelského deníku z výpravy do Budapešti v Maďarsku, Bělehradu v Srbsku a české vesnice Svatá Helena v Rumunsku. Odkazy na zápisy z dalších dní najdete pod textem.

Po pracovních prázdninách mi konečně začíná dovolená. Vyrážíme v šest ráno, takže vstávám v pět, protože si musím dobalit ještě pár nezbytností. Nakonec je odjezd odsunut o půlhodinu a pak ještě o dalších patnáct minut. Nadávám, že jsem mohl ještě spát a čekám na příjezd spolucestovatelů. Martin, Kuba a Pepa přijíždějí, já házím batoh do kufru zeleného Golfa, který bude následujících několik hodin naším útočištěm. A vyrážíme po D1 směrem na Brno vstříc naší první velké zastávce, kterou bude Budapešť. Na stém kilometru se stavujeme na benzínce, odpočíváme, čuráme a kupujeme jídlo a prezervativy (což se později ukazuje jako zbytečné).

Media_httpblogjanstra_xaegt

V Brně si uvědomuji, že jsem nechal foťák doma v předsíni, což mi náladu zrovna nepozvedne. Naštěstí mám alespoň chytrý mobil, který jako fotoaparát v omezené míře snad postačí. A kluci mají kameru, takže snad nějaká dokumentace bude.

Téměř přesně v devět hodin překračujeme slovenskou hranici. V deset už jsme za Bratislavou a to už jsme stihli absolvovat další čůrací zastávku na benzínce, kde jsme také koupili týdenní dálniční známku za necelých sedm Euro. Z Bratislavy toho moc nevidíme, hlavně hlukové bariéry a stěny tunelu. Navigace v telefonu je trošku zmatená, tunel na mapě není, na cestě naštěstí není co splést, takže bez problémů pokračujeme.

A hned za deset minut jsme, celí překvapení tou rychlostí, v Maďarsku. Tam nás čeká další zastávka na jídlo a nákup dálniční známky. Ta je v Maďarsku elektronická, takže se nic nikam nelepí. Proto je snáze a častěji kontrolována (kamerovým systémem), takže riskovat průjezd přes Maďarsko nedoporučuji. My po obtížné komunikaci s maďarskou obsluhou dostáváme čtyřdenní, jestli existují jiné, nevím. Potom jíme svačinu od Martinovy a Kubovy maminky a sledujeme práci maďarských dělníků, kteří opodál kutají nějaký příkop. Po přestávce se vydáváme nudnou Maďarskou rovinnou vstříc našemu čili.

Přijíždíme do Budapešti a musím přiznat, že pro mě je zklamáním. Moje navigace je opět zmatená a tak bloudíme a bloudíme.. Když jsme po dlouhém hledání v hustém provozu v centru konečně našli hostel, vyvstal problém, kde zaparkovat. Po dalším několikaminutovém bloudění centrem, při němž jsme se málem dostali do křížku s kolonou policejních vozidel, která doprovázela jakéhosi státníka (pravděpodobně našeho premiéra Fischera, který byl tou dobou právě v Maďarsku na státní návštěvě) jsme se nakonec rozhodli nechat auto v zóně placeného stání (což je celé centrum) a dojít si vyměnit peníze a zeptat se do hostelu, kde se dá dobře a levně parkovat. Než jsme se ale stihli vrátit, už na nás z pod stěrače svítí červená obálka s lístečkem a složenkou. Vše samozřejmě v maďarštině, takže pochopitelně netušíme kolik, komu a jak máme zaplatit. Každopádně naše rozčarování je nemalé. Jdeme tedy k parkovacímu automatu, že si holt stání až do večera zaplatíme. Automat má na sobě návod pochopitelně jen maďarský, takže od kolemjdoucího zjišťujeme, kolik a jak máme zaplatit. To se nám nakonec nepovede, protože automat bere pouze mince a ty žádné nemáme. Nezbývá nám, než auto přeparkovat do podzemní garáže nedalekého hotelu za 5000 forintů za den (nejdříve samozřejmě otravujeme obsluhu, protože vícejazyčné popisky v Budapešti evidentně nevedou).

Potom konečně vyrážíme na sightseeing se zastávkou na jedno plzeňské a jedno maďarské v hospůdce. Památky si moc neužíváme, protože jednak jich není moc a také nejsou kdovíjak zajímavé a my už jsme unaveni a máme zkaženou náladu předchozími zkušenostmi s Budapeští. Prohlížíme si tedy mimo jiné nějaký kostel a parlament, kde vlaje česká vlajka, a chvíli sedíme na břehu Dunaje.

Media_httpblogjanstra_gcuwu

Kolem osmé se začínáme pomalu vracet „domů“, ač původní plány počítaly s návratem po půlnoci. V hostelu vždy v úterý probíhá den maďarského jídla, kdy personál (v našem případě dvě příjemné mladé slečny) vaří večeři pro hosty. My jsme odmítli s tím, že budeme raději prohlížet město, ale pak jsme toho trochu litovali, protože jsme se stejně vrátili chvíli po osmé (kdy to mělo začínat) a byli jsme hladoví.

Hostel samotný můžu jen pochválit, je přímo v centru, v krásném starém domě s nádvořím a je velmi čistý a úžasné vyzdobený. I personál je ochotný a vstřícný, škoda jen, že jsme nezkusili jejich kulinářské umění. Malá nevýhoda byla, že jsme spali tři v jednom pokoji a čtvrtý v jiném, za což jsme si ale mohli sami, když jsme na poslední chvíli posouvali rezervaci o den dál. Také usínání bylo docela obtížné, protože ač směřovalo otevřené okno do vedlejší ulice, rámus ze sousední hlavní tam doléhal docela vydatně. My jsme se tedy už jen vysprchovali a před desátou šli na kutě.

Pokud máte zájem navštívit Budapešť, Home Made Hostel rozhodně doporučují, více informací a rezervaci najdete na Hostelbookers.com

Obsah

  1. Den první (odjezd, Bratislava, Budapešť)
  2. Den druhý (z Budapešti do Bělehradu)
  3. Den třetí (poznáváme Bělehrad)
  4. Den čtvrtý (další noc v Bělehradu)
  5. Den pátý (unaveni v Bělehradu)
  6. Den šestý (z Bělehradu do rumunského Banátu)
  7. Den sedmý (na ostrově v Dunaji)
  8. Den osmý (návrat domů)

Categories