Dovolená 2009 – Den sedmý (na ostrově v Dunaji)

Článek je přepisem mého cestovatelského deníku z výpravy do Budapešti v Maďarsku, Bělehradu v Srbsku a české vesnice Svatá Helena v Rumunsku. Odkazy na zápisy z dalších dní najdete pod textem.

Vstáváme v devět na snídani, jsou volská oka, sýr, zelenina, chleba a máslo, kafe a čaj. Opět si povídáme s paní, která nám vaří, o problémech, které ve Svaté Heleně mají, o tom, jak jim odcházejí mladí k nám do Čech, o Rakušanech, kteří chtějí v okolí budovat větrné elektrárny a s těžkými auty zničí nově vybudovanou silnici a o spoustě dalších věcí. Poté zjišťujeme, že vlastně snídáme o hodinu později, protože v Rumunsku už je čas od středoevropského o hodinu posunutý. Proto jsme slyšeli paní šramotit v kuchyni o hodinu dříve.

Domlouváme si výlet na ostrov v Dunaji, který jsme viděli předchozí den cestou sem, paní odejde, její muž někam zavolá a za chvilku přijíždí pán se starou Lancií a odváží nás dolů do vesnice. Je to Rumun, takže si nerozumíme, ale dostal pokyny od paní ubytovatelky, takže doufáme, že se cesta obejde bez problémů. Ve vesnici nás béře na špinavý dvorek a pak k odpornému břehu řeky, který je pokryt souvislou vrstvou odpadků. Já už ze dvora vidím veslici a jsem zděšen, naštěstí se z vedlejší kupy odpadků vyklube větší pramice s motorem.

Pán přináší benzín v petkách a prázdné lahve hází suverénně do řeky, přidává druhou sedačku a odrážíme od odpadky vystlaného břehu. Náš lodivod odveslovává dál od břehu, kde už nejsou chaluhy, my radši sedíme, abychom mu někde nevadili, potom startuje motor a kolem bójí jedeme k ostrovu. Řeka je tu prý široká až 3,5 kilometrů, my to máme z vesnice k ostrovu mírně napříč takže až 7 km. Šikovně se vyhýbáme chaluhám a přistáváme. Na břehu se domlouváme kdy má pán pro nás zase přijet, sraz dáváme na jednu, máme tedy dvě hodiny času.

Ostrov je plochý, kolem dokola je hráz a střed je místy zaplavený. Ze břehu sem vede jakási mostní konstrukce, přes kterou se sem měl vyvážet odpad z dolů, ale to Srbové zatrhli a most tak zůstal nedodělaný. Půlka ostrovu patří Srbsku ale my stejně nevíme která a prozkoumáváme ostrov kolem dokola. Uprostřed jsou dvě betonové věže, ke které jsou ze všech stran obklopené vodou.

Media_httpblogjanstra_nnjgu

Vydáváme se tedy na cestu kolem dokola. Hned kousek od místa našeho přistání je ruina domku, ve které jsou koňské koblížky. Vypadá to, že zvěsti tedy nelhaly a na ostrově žijí divocí koně. Jdeme po hrázi směrem k severu a přicházíme k plotu, který pravděpodobně dělí rumunskou a srbskou část ostrova. Kuba s Pepu jsou přírodou znudění, průzkum vzdávají a vracejí se zpět. Já s Martinem pokračujeme dál a za chvilku narážíme na další důkaz toho, že zde žijí divocí koně. Přímo na cestě leží nepříliš stará koňská mršina.

Media_httpblogjanstra_iinrt

Po chvilce přicházíme k větší rozpadlině, která by ideálně posloužila jako kulisa k nějaké střílečce. Produkty koňského trávení jsou všude okolo a nejvíce uvnitř, je tedy jasné, že budova slouží jako úkryt při špatném počasí. Ocitáme se skoro na nejsevernějším konci ostrova, kde je výrazně zvlněná pláňka, a pokračujeme po hrázi na druhé straně zase k jihu a za chvíli spatříme z dálky první koně. Je jich pět a pasou se v dálce u jezírek.

Media_httpblogjanstra_iltpl

Všude je také plno ptáků a vší možné biologické havěti. Později potkáváme koně i z bezprostřední blízkosti, pasou se těsně pod hrází, po které jdeme. Tak docházíme na jižní cíp ostrova, kde je několik desítek metrů vysoký a dosti strmý kopeček. Samozřejmě se na něj škrábeme rozhlížíme se po celém ostrově a po březích Dunaje. Už nemáme moc času nazbyt, takže se vracíme zpět. Potkáváme ještě čtyři krávy, jejichž rohy budí respekt a my nevíme, jak moc divoké jsou. Na hrázi není jak se vyhnout a tak je ženeme několik stovek metrů před sebou.

Media_httpblogjanstra_tpenj

Potkáme GSM vysílač, krávy se zastavují a nechtějí pokračovat, obcházíme je tedy a kvapíme k přístavišti. Poslední setkání s divokými koňmi probíhá 200 metrů od kotviště. Přicházíme na vteřinu přesně, kluci a pán převozník už čekají. Vykoupat už jsme se tedy bohužel už nestihli. Míříme zpět a těsně před přistáním vidíme ženu, která vyhazuje kyblík plný smetí do Dunaje, což hezky ilustruje vztah Rumunů k recyklaci.

Media_httpblogjanstra_hnzxx

Přistáváme a přecházíme na dvůr domu přes ulici, kde na nás už čeká oběd – smažené čerstvě nalovené dunajské ryby s majonézou, delikátní. Hostitel pak přináší v pet lahvi rakiji – domácí pálenku. Je silná a my myslíme, že ji nemůžeme vypít, ale k jídlu je výborná, láhev vypijeme a pán už nese další. Já po chvilce vzdávám (je přeci jen teprve jedna hodina odpoledne), kluci ale jedou dál, naše celková spotřeba nakonec činí asi 1,5 litrů, což jak se zdá překvapuje i našeho hostitele. Mírně nabžundaný Kuba nám zhraje divadlo s rybími hlavami a pak už nás najedené odváží majitel domu (hostitel s námi popíjel) novou Astrou domů. Ve Svaté Heleně nás vyklápí před naší hospodou a my mu každý platíme 15 euro.

Media_httpblogjanstra_waacz

Mluvíme s manželem ubytovatelky a ten nám jako náplň odpoledne doporučuje procházku k vyhlídce nad Dunají a dokonce nám půjčuje dalekohled. Kuba s Pepou si dávají ještě panáky s místním Pepou a pak tuhnou, já s Martinem jdeme na vyhlídku. Kopcovitá krajina je posetá malými políčky a loukami, na polích je většinou kukuřice a mezi kukuřicemi dýně. Lezeme na skalnatou vyhlídku nad řekou a cestou fotíme. Zmiji naštěstí nepotkáváme (před odchodem nás místní Pepa varoval, že jich je tu spousta a vyprávěl nám, jak jednu chytil a přinesl do školy), ale vidíme velkou zelenou ještěrku. Nakonec vylézáme až na samotnou skálu nad Dunají a jsme rádi, že přiopilé kluky nemáme s sebou, mohli by se odsud snadno zřítit.

Media_httpblogjanstra_rkrjb

Fotíme řeku a hrad na ostrohu na druhé straně, ale kvůli protisvětlu zapadajícího slunce fotky nejsou moc kvalitní. Jdeme tedy zpět na večeři. Nejdříve platíme majiteli pobyt a pak si smlsneme na rumunské polévce s masem a kuřecím s rýží, všechno je samozřejmě domácí a musím přiznat, že chutnější jídlo jsem dlouho nejedl. Paní nám zase povídá – o vybírání peněz pro majitele a jaké jsou s ním problémy, že nemá důchod a proto tady vaří, o zaměstnávání v dolech atd.

Media_httpblogjanstra_ikhbv

Kolem deváté jdeme spát, protože chceme jít ještě do hospody. Zaspíme ale a jsme už tak unavení, že nikam nejdeme, jen Kuba s Pepou se jdou vyvětrat do jídelny. Tahle noc je celá taková velmi nepohodlná, je vedro, všichni se každou chvíli budíme, ale ráno jsme celkem odpočatí.

Obsah

  1. Den první (odjezd, Bratislava, Budapešť)
  2. Den druhý (z Budapešti do Bělehradu)
  3. Den třetí (poznáváme Bělehrad)
  4. Den čtvrtý (další noc v Bělehradu)
  5. Den pátý (unaveni v Bělehradu)
  6. Den šestý (z Bělehradu do rumunského Banátu)
  7. Den sedmý (na ostrově v Dunaji)
  8. Den osmý (návrat domů)

Categories