Dovolená 2009 – Den šestý (z Bělehradu do rumunského Banátu)

Článek je přepisem mého cestovatelského deníku z výpravy do Budapešti v Maďarsku, Bělehradu v Srbsku a české vesnice Svatá Helena v Rumunsku. Odkazy na zápisy z dalších dní najdete pod textem.

Vstáváme s Pepou čerství v deset, platíme za poslední noc a loučíme se s obsluhou hostelu a spolunocležníky a odcházíme. Cestou k Maríjině bytu se znovu zastavujeme u kostela, chceme si ho vyfotit.

Media_httpblogjanstra_vpazs

Před Maríiným bytem dlouho čekáme a nikdo nám neotvírá, nevíme, jestli ještě všichni spí, nebo jestli Martin a Maríja nedělají nějakou neplechu (eufemismus). Když nám po několika zazvoněních konečně otvírají, podle rozespalých obličejů tušíme, že opravdu spali. Když se dají probudivší se trošku do pořádku jdou nakupovat, já mezitím hledám na internetu informace o českých vesnicích v Rumunsku. (Svůj původní plán stavit se cestou zpět na noc u Balatonu jsme zavrhli.) Maria dělá palačinky a po chvíli přichází Sněža v kalhotách s bezpečnostním kódem (takové to plastové udělátko, aby to lidi nekradli) na pudeli, protože jí ho nebyli v obchodě schopní oddělat.

Media_httpblogjanstra_wrpvg

Na třináctou máme naplánovaný odjezd, abychom v rumunském Banátu něco stihli, ale už jsou dvě a Kuba s Pepou, kteří odešli nakupovat oblečení, nikde. Koukáme na televizi a čekáme.

Palačinky už jsou dávno hotové a aby zbytečně nestydli, tak se pouštíme do jídla. Ve tři kluci konečně přicházejí, nasedli prý na špatnou tramvaj. Pak už tedy jenom dobalujeme a chystáme se k odjezdu. Děvčata dostávají dárky – bonboniéru, slivovici a Startky, sjíždíme výtahem dolů a loučíme se s nimi a odjíždíme.

Je neděle odpoledne, takže je jen malý provoz, jedeme nejdříve po dálnici, kde potkáváme jiný systém placení mýta (jen jednou u výjezdu), máme dobře naplánovanou cesta, takže podle Martinova atlasu jen s menšími problémy v městech míříme k hraničnímu přechodu s Rumunskem. Krajina okolo je výrazně zvlněná, celá hromada malinkých kopečků a prolákliny. Překonáváme Dunaj a za chvilku jsme na malinkém hraničním přechodu, jedem do EU, takže nás pouštějí bez problémů a s úsměvem.

Hned za hranicemi se výrazně mění kvalita silnice (o díry není nouze), voláme na číslo koordinátorky ubytování ve Svaté Heleně, což je vesnice, do které jedeme, ale telefon zvedá její muž, který česky nemluví, domluvit si ubytování předem se nám tedy nedaří a doufáme, že něco seženeme přímo na místě. Proti nám jdou stádečka koz a krav po silnici, poté sjíždíme dlouhatánské serpentiny dolů a pokračujeme podél Dunaje. Vidíme veliký ostrov, takže cíl naší cesty už by měl být poblíž. Ptáme se pána, který sedí na křižovatce v autě, zda máme odbočit, protože podle internetových stránek má do Heleny vést jenom polní cesta, ale my vidíme novou asfaltku. Pán, ač Rumun, pochopí, že jedeme do Svaté Heleny a přitakává, že nová silnice tam skutečně vede. Šplháme tedy zase do kopců až po několika málo kilometrech přijíždíme české horské vesničky. U hospody se ptáme na možnost ubytování, mladý kluk, který mluví česky odběhne a domluví nám nocleh hned za hospodou.

Media_httpblogjanstra_cdudm

Ubytovává nás stará paní (také Češka) do krásně zrenovovaného penzionku, který asi dříve býval stodolou, nebo něčím podobným. Je vidět, že byl dostavěn velmi nedávno, dlaždičky se jen lesknou, pokoje jsou nově vybavené, vše je laděno do modra. Paní se nás ptá, jestli budeme chtít jídlo, objednáváme si polopenzi a paní se hned pouští do přípravy večeře. My si mezitím dáváme pivo. Následuje výborná polévka, domácí hranolky a skvělé masíčko a pak ještě salát. Jídlo moc chválíme a paní říká, že jsme prý první kdo její jídlo chválí (druhý den se ukáže, že šlo o omyl, naopak ji zatím právě chválili prý všichni) Povídáme si s ní o tom, jak děti odcházejí studovat do Čech, o motorkáři, který si nechal stát motorkou na dvoře a po nočním dešti ji našel na zemi obalenou v bahně, o vlastními silami vypěstované chutné zelenině, o tom, kam vyrazit, o její krásné češtině a o spoustě dalších věcí.

Já s Martinem v deset uléháme za zvuků písniček Michaela Jacskona z televize, kluci jdou ještě do hospody. Kuba se vrací opilý a zvrací na záchodě, Pepa přichází ještě později. Prý popíjeli s místní chasou vodku Stalinovy slzy a deckové panáky, které je zvykem pít v okolí, byly ve větším množství nad jejich síly.

Obsah

  1. Den první (odjezd, Bratislava, Budapešť)
  2. Den druhý (z Budapešti do Bělehradu)
  3. Den třetí (poznáváme Bělehrad)
  4. Den čtvrtý (další noc v Bělehradu)
  5. Den pátý (unaveni v Bělehradu)
  6. Den šestý (z Bělehradu do rumunského Banátu)
  7. Den sedmý (na ostrově v Dunaji)
  8. Den osmý (návrat domů)

Categories