Jděte ve jménu Páně

Hamid se díval na ten menší dav, tísnící se za železnými zátarasy. Nikdy to nechápal, protože tam, kde vyrůstal, se takové věci nestávaly. Jednou se zeptal přítele, k čemu tolik zájmu. ”Nemysli si, že máš před sebou vždycky jen fanoušky,” odpověděl přítel. “Co svět světem stojí, člověk věří, že blízkost něčeho nedosažitelného a tajemného mu přináší požehnání. Proto také ty poutě za guruy a na posvátná místa.”

“Do Cannes?” “Kamkoliv, kam zdaleka přijede nějaká nedosažitelné celebrita. Když svým obdivovatelům pokyne, je to, jako kdyby jejich hlavy skrápěla částečkami božské ambrózie a many. To ostatní je stejné. Hudební megakoncerty se podobají velkým náboženským shromážděním. Diváci čekají před vyprodaným divadlem, až se ukáže Supertřída. Davy přicházejí na fotbalové stadiony podívat se na mužstvo běhající za míčem. Modly. Stávají se ikonami podobnými malbám, jaké vídáme v kostelech, a jsou uctívány v pokojích dospívající mládeže, žen v domácnosti, a dokonce i v kancelářích velkých manažerů průmyslu, vzdor své nesmírné moci závidících slávu. Je tu jen jediný rozdíl – v tomhle případě jsou diváci nejvyšším soudcem, který dneska tleská a zítra si bude chtít o svém idolu přečíst něco hrozného v předním bulvárním plátku. Tak budou moci říkat: ‘Chudák. Ještě že nejsem jako on.’ Dneska někoho uctívají, a zítra ho bez sebemenšího pocitu viny budou kamenovat a křižovat.” Úryvek pochází z knihy Vítěz je sám (strany 117-118), jejímž autorem je Paulo Coelho.

Categories