Muž z La Manchy

Mills

Když jsem nedávno dostal nabídku jít do divadla na Muže z La Manchy, neodmítl jsem. V divadle jsem již delší dobu nebyl, takže jsem příležitosti využil. Naneštěstí. Muž z La Manchy totiž není hra, kterou byste chtěli vidět.

Tento muzikál, jehož autory jsou D. Wasserman, M. Leigh a J. Darion, měl světovou premiéru v New Yorku roku 1965. U nás ho nastudoval Tomáš Töpfer nejdříve v Divadle na Vinohradech, odkud ho přenesl do Divadla na Fidlovačce. Zde jsem ho shlédl i já.

První negativní dojem na mě udělalo samotné divadlo, zvenku vypadá odpudivě a olezle. Ani šatna a předsálí mi tento dojem rozhodně nevyvrátily. Zlom ale nastal ve chvíli, kdy jsem vešel do hlediště. Musím říct, že právě to na mne udělalo za celý večer snad nejlepší dojem. Dřevěné lavice mi evokovaly něco mezi saunou a gladiátorskou arénou. Neobvyklé, ale velmi sympatické.

Hra samotná je tzv. divadlem na divadle. Vypráví příběh Miguela de Cervantese, který  se dostane do sevillského vězení, hraje se svými spoluvězni příběh Dona Quijota tak, jak ho známe. Začnu jediným pozitivem – herecké výkony nebyly špatné. Překvapil mne hlavně Petr Rychlý v hlavní roli; z jeho výkonu bylo jasné, že umí mnohem víc, než předvádí v televizi.

La-mancha

Hra kombinuje humorné a vážné prvky velmi nepříjemným způsobem. Toto střídání trošku tlumí to, že vtipné pasáže nejsou ve skutečnosti vtipné – spíše než úsměv na tváři vykouzlí ušklíbnutí. Nejhorší ale je, že celá hra je protkána vulgaritou. Rádobyvtipné sexuální narážky se ozývají co minutu. Člověku se vybaví silvestrovské estrády na Nově. Odporné.

Korunu tomu všemu dodal představitel soudce z řad vězňů, který v nejvypjatější, najvážnější chvíli zakopl o kbelík a moc nechybělo a natáhl se jak široký, tak dlouhý. Stane se, bohužel pokračovat ve vážném monologu po takovém faux-pas je opravdu obtížné. Obzvláště, když se polovina publika směje.

Ano! Publikum jsem chtěl zmínit. To bylo snad ještě horší než samotná hra. Velká část přítomných se rekrutovala z Klubu mladých diváků, ale stejně. Pokud vím, že jsem neinteligentní nedospělec, který nemá špetku dobrého vychování a taktu, tak do divadla nechodím, ne? Na konci jsem se opravdu styděl za ty pitomce, kteří se celou dobu bavili, chechtali (při vážných scénách) a dělali bordel a bylo mi líto herců, kteří se snažili a hráli dobře.

Snad jen pro úplnost dodám, že po skončení hry nám ujel o minutu vlak a museli jsme čekat hodinu na další. No, když mi má něco zkazit náladu, tak alespoň se vším všudy.

Categories