Na Charlie Straight v Akropoli (1. 6. 2010)

Cédéčko She’s a Good Swimmer přinesl domů bratr před několika měsíci a musím přiznat, že na první poslech se mi nelíbilo, asi v půlce jsem bráchu donutil, aby ho vypnul. Ale později, když jsem si ho pustil v klidu znovu, jsem Kájům přišel na chuť, a to velmi! Když se ke mně pak doneslo, že budou prvního června hrát v paláci Akropolis a to ještě za lidovou cenu 130 Kč, řekl jsem si, že nevyužít takovou kulturní příležitost by byl hřích. A na ono osudné ráno jsem měl navíc naplánovanou zkoušku z Matematické analýzy, která mi poskytovala v případě úspěchu záminku slavit, v případě neúspěchu důvod si vyčistit hlavu.

Zkouška dopadla dobře (doslova) a tak jsem v dobré náladě dorazil na půl osmou před Akropoli. Vevnitř už se tísnil hutný dav lidí a misantropická část mého já začala bít na poplach, který nezmírnila ani zvýšená koncentrace sličných mladých fanynek.

Když jsme se prodrali zástupem lidí u šatny, mohli jsme sestoupit do hlubin sálu a najít si příjemné místo u zdi těsně vedle výfuku klimatizace. Tou dobou byl sál ještě poloprázdný, ale než začali hrát Charlie Straight naplnil se doslova po strop.

Media_httpblogjanstra_hbddc

Ve tři čtvrtě udeřila do nástrojů (také moravská) předkapela Johny Said The Number. A to doslova, jejich hudební projev mi přišel jako trošku bezhlavé bušení do nástrojů připomínající americké Green Day. A to, jak se jmenují jsem postřehl, až když jim Albert děkoval, protože frontmanovi nebylo vůbec rozumět. Ale alespoň měli kluci elán a šli do toho s vervou, možná z nich ještě něco bude. :-)

A pak přišli Karlíci. Albert svojí bezprostředností a evidentní radostí z toho kolik přišlo lidí rozbil poslední zábrany publika, zbyly-li ještě nějaké a muzikální orgie mohly začít. O tom, jak překvapivě kvalitní a zajímavá jejich hudba je, jak dobře frontman Albert zpívá a jak nenucený a skromný je projev celé kapely se toho obzvláště po Andělech napsalo hodně. Nebudu to proto opakovat, jen řeknu, že Charlie Straight svému jménu, které si zatím vydobyli, rozhodně dostáli a v mnohém ho i posunuli o další kousek výše k muzikantské slávě.

Media_httpblogjanstra_znrcq

Neodpustím si ale malou výtku, chudák Pavel Pilch byl vzadu na pódiu v podstatě neviditelný a obzvláště když se na pódium vhrnuly kotouče umělého kouře stala se z Charlie Straight skupina tříčlenná – bez bubeníka.

Naopak mně úplně dostal multiinstrumentalista Michal třeba úžasným sólem, které předvedl na piáno, nebo dětskou radostí, která z něj vyzařovala, když rukama vracel spousty balónků zpět do hlediště mezi fanoušky. Prostě božan a žalud každým coulem!

Media_httpblogjanstra_naezz

Po “konci” vystoupení a mohutném potlesku ještě přišel na řadu křest nového videoklipu k písničce Upside Down. VHSku s videem zlil sektem samotný Meky Žbirka. V zápětí jsme si klip mohli poprvé vychutnat i my a pak ještě kluci zahráli jednu (nebo dvě?) přídavkové písničky. Když se v sále rozsvítilo, probral jsem se z hudebního opojení a rychle zamířil k východu, protože je jen jedna věc kterou mám rád míň, než hodně lidí na malém prostoru – hodně lidí na malém prostoru, kteří se tlačí k východu. Ven jsem se tedy dostal záhy a zamířil domů.

Suma sumárum to tedy byl velmi příjemný večer a slečně, co mi při koncertu šlapala na špičky u nohou budiž odpuštěno.

Autorem obrázku na titulce a fotky Michala Šupáka  je Petr Klapper.

Categories