O co by se měl starat stát a o co občan sám?

Stat

Přidávám ještě jeden svůj esej na další velmi zajímavé téma. Jde opět o pouhou průpravu k napsání pololetní slohové práce. Tentokrát už ale nešlo o klidnou domácí práci, ale o dvojhodinový boj s časem přímo ve škole. Ten jsem vyhrál jen tak tak, protože jsem si svoje “dílo” nestačil před odevzdáním ani přečíst. O to více mě překvapilo, že se práce, kterou jsem na následující hodině musel nahlas přečíst, byla velmi pozitivně hodnocena jak profesorkou, která se ji rozhodla (spolu s několika dalšími) poslat do soutěže o Cenu Maxe Broda, tak i pro mé spolužáky. No prostě věc nevídaná. Doufám, že se bude esej líbit i Vám a teď už přeji příjemné čtení.

Money

Dopis premiérovi – O co by se měl starat stát a o co občan sám?

Tato otázka patří podle mne do skupiny závažných lidských a společenských otázek, na které však neexistuje jednoznačná odpověď a které dělí lidstvo na dva přibližně stejně velké tábory. Dalšími takovými otázkami mohou být: “Existuje Bůh? Vznikl vesmír při velkém třesku, nebo byl někým stvořen? Řídí naše kroky osud, nebo jsme sami svými pány? Sparta, nebo Slavie? Losna, nebo Mažňák?” Společnou vlastností všech těchto otázek je právě fakt, že na ně neexistuje jednotná a jednoznačně správná odpověď, ale přesto snaha o jejich zodpovězení, připomínající ne náhodou honbu za Svatým Grálem, přetrvává v některých případech i po několik staletí a stoupenci jednotlivých táborů spolu mnohdy vedou souboje nejen intelektuální, nýbrž i fyzické.

Jasno v odpovědi na původní otázku mají jak lidé s levicovějšími názory, kteří jsou zastánci silné role státu ve společnosti, tak i pravicověji založení lidé, kteří by si přáli zásahy státu pokud možno co nejmenší. A nevraživost mezi těmito tábory často není menší než nevraživost mezi fanoušky Sparty a Slavie.

I přesto ale obě skupiny nacházejí několik styčných bodů. Nejhlavnějším je nutnost samotné existence státu, jako autority, která bude určovat tón zahraniční politiky, zajišťovat vnitřní a vnější bezpečnost a poskytovat sociální pomoc potřebným. Těžko by se totiž s takovými problémy vypořádával jednotlivec sám, nebo neorganizovaná společnost jako celek.

Zásadní rozpor panuje v pohledu na ekonomiku, řešení sociálních problémů a financování zdravotnictví. Levicově smýšlející požadují progresivní zdanění, vysoké dávky v nezaměstnanosti, časný odchod do důchodu, vysokou penzi a zcela bezplatné zdravotnictví. Žijí totiž v představě, že stát je nějaké svébytně existující “To”, které za ně vyřeší jejich problémy, a nechápou, že státem jsou oni sami. Neuvědomují si, že peníze, které od státu zdánlivě dostanou, jim stát nejdřív vezme z jejich platů a vrátí jim je až poté, co z nich ukrojí pořádný krajíc na platy svým úředníkům.

Můj osobní názor odpovídá spíše pravé straně politického spektra. Nevidím například důvod, proč by mi měl stát nejdříve něco brát a posléze zase vracet, či proč by bohatí měli na daních odvádět více než chudí. Ti pochopitelně namítají, že každá koruna platu chudého má pro jeho přežití mnohem větší význam, než koruna z platu jejich bohatého souseda. Neuvědomují si už ale, že soused pracuje někdy i dvanáct hodin denně a v mládí pilně studoval, zatímco oni si po šestihodinové směně otevřou pivo u televize a za mladých let se spíše než knihám věnovali honění míče po louce. A častý argument, že ti bohatí si všechen svůj majetek nakradli, je stejně scestný jako ten, že všichni chudí musejí být nutně líní.

Hlavním problémem pravicové, jinak v podstatě ideální, vlády je to, že klade vysoké nároky na soudnost a svědomitost každého jednotlivce. Lidé totiž často nejsou schopni myslet dopředu, plánovat budoucnost a šetřit teď, abych si později mohl něco koupit, místo života na dluh. Samotná existence státu totiž vzbuzuje dojem, že existuje někdo, kdo se o nás postará. To ale není vždy pravda. “Každý svého štěstí strůjce,” je heslo, které stále platí a přestat platit nemůže.

Co bych tedy závěrem vzkázal současnému premiérovi? “Pane premiére, vážím si toho o co spolu s vládou usilujete a mrzí mne, že nezanedbatelná část kroků, jež podnikáte, zůstává veřejností nepochopena kvůli formě, kterou jsou tyto kroky prezentovány. Přeji Vám hodně štěstí v dalším vládnutí a lepší úsudek v tom, co a jak prezentovat.”

Líbil se Vám esej? Nebo je to žvást a nechápete co se na tom může komukoliv líbit? Jste pravičák? Máte rádi Paroubka? A Ratha? Máte chuť najít si mou adresu a vypálit mi dům? Komentáře jsou tu pro Vás. ;-)

Categories